Óda na Kafkaland

Na rozdíl od mnoha spoluobčanů, kteří se stydí za to, že jsou Čechy, jsem já na svůj původ, na své češství pyšná.

Na mezinárodních setkáních hrdě prezentuji svoji zemi s vědomím, že jsem dítkem české matky a českého otce, občanka českého národa, v dávných dobách zvaného Bohemia, neboť už naši předci mívali punc bohémů, od porevolučních dobrodruhů pojmenovaného na Kafkaland, podle autora románů plných absurdit, kterými se vyznačuje život v naší domovině.

S hrdostí zmiňuji komického pacifistu Švejka jako symbol naší nebojovnosti, schopnosti přežití a mistrovství v umění ohýbat se jako proutek v srdci Evropy, strategickém místě zájmu mocichtivých ve všech dobách, ze všech světových stran, mnoha, vesměs protichůdných politických či náboženských ambicí.

Asi bych se měla stydět za to, že se na historickém bojišti prodávají a konzumují hamburgery, v bývalém ghetu je střelnice, z koncentráku vepřín, v Betlémské kapli se pořádají módní přehlídky se stoly prohnutými pod vahou lahůdek, že zlatý poklad Čech byl směněn za bezcenné papíry a po dvaceti letech demokratického hospodaření se státní deficit blíží k dvou set miliardovému mínusu… i přes to, že je finanční krize. Nebo právě kvůli ní?

Místo studu, který stejně nic neřeší, otevírám knihu o místě moudrosti zvaném Kocourkov, kde starosta pozná, že prší, když z hadru na šňůře kape voda a když je hadr suchý, tak ví, že je pěkně. Světlo pro radnici tam chytají do pytle, neboť to, že chybí okna, zjistili, až když jim zloděj udělal díru do zdi. Teplo nepouštějí ven okny, ale pod přetaženou rybářskou sítí přivádějí od kamen postavených na náměstí směrem k radnici, aby ho ani trochu neuteklo. Pěstují si i vlastní sůl, kterou zasévají do řádků na pole. Úspěšně zlikvidovali i lupiče vrabce tím, že ho vyhodili z nejvyššího okna radniční věže. Dole nenašli ani pírko, jak úspěšná defenestrace to byla! Voleným starostou, zvaným Vaše moudrost, tam je nejpilnější občan, který je stále někde v práci a chod města řídí vyhláškami stylu:

• 
  „Jakmile voda stoupne nad tuto tabulku, je koupání zakázáno!“
• 
  „Kdo chce mít psa, musí mít náhubek a být uvázán na řetěze!“
• 
  „Před volbami musí každý volič osít svůj pozemek krupicí!“

Jako nevyléčitelná optimistka mám postižení vidět sklenku vždy z poloviny naplněnou, ignoruji, když je poloprázdná, což není v mém milovaném Kafkalandu populární, zde se nosí kritika a negace, což vystihuje i image, který jsem si udělala na Sympoziu České prezidentky http://www.padesatprocent.cz/docs/1_sympozium_CP-sbornik.pdf.

„Ekofeministickou aktivistku Marii Haisovou pokládám za velkou radikálku z rodu utopických snílků: na základě toho, že ženy dokázaly svou prací a péčí přenést lidstvo přes všechny války a další katastrofy, usuzuje, že větší účast žen ve veřejné sféře by přinesla všeobecný mír a harmonii, včetně toho, že by se společnost odvrátila od konzumerismu (cha!).“ http://hauserova.blog.idnes.cz/c/13796/Radsi-prezidentku-nez-prezidenta.

Na organizační schůzce Global Leadership Conference na téma "Wisdom in Action" mi ukazovala dávná známá ze Sorosovi nadace knihu ekonoma Sedláčka s komentářem: „Nechápu, jak může být slavný, když to, co říká, jste Vy říkala a psala před více než deseti leti v publikaci "Peníze nebo život - kudy ven z pastí konzumerizmu" http://www.kosmas.cz/knihy/102543/Penize-nebo-zivot/, a v "Život není na prodej - ženy, děti, příroda jako alternativa k politice Světové banky, Mezinárodního měnového fondu a Světové obchodní organizace"http://gaia.ecn.cz/projekty/zivot.html#.

Pokrčila jsem rameny, neboť jediné, co vím, je, že mým štěstím je narození a prožití života v Kafkalandu, nádherném místě, kde si dnes mohu zpívat vedle písně "Kde domov můj" i "Ódu na radost" a s radostí zakandidovat do širší evropské komunity v týmu slavné jedenáctky se stejným číslem na triku.