Ano, či ne?

Otázka patří Lisabonské smlouvě, neboť je jedním z oříšků, které česká politická scéna opakovaně louská, spolu s poplatky ve zdravotnictví, volbami, vzájemným obviňováním a osobními útoky.

Lisabonská smlouva je obsáhlý dokument, uvítala jsem proto Evropský kvíz Idnes, ve kterém bylo možné odpověďmi ANO, či NE otestovat své sympatie k Lisabonské smlouvě. Jednotlivé otázky zde zopakuji i se svou odpovědí.

První otázka byla, zda chceme ještě jednoho – evropského prezidenta? Místo půlročních předsednictví  by hlavy evropských států zvolily na dva a půl roku „evropského prezidenta“. Odpověděla jsem ANO, ačkoliv nemám porovnání, jak tato varianta bude nákladná - ve srovnání s cirkulujícím půlročním předsednictvím jednotlivých členských zemí. V době finanční krize by ekonomické chování mělo být jedním z hlavních kritérií. Zkusím tipovat, že prezident by vyšel levněji, než exhibice, jaké nám předvádí česká politická reprezentace během našeho předsednictví. Jeden evropský prezident by, doufám, utlumil ega prezidentů jednotlivých členských zemí a téma společné Evropy by mohlo být konkrétnější a věcnější.

Druhá otázka byla, zda by se mi líbila družice EU ve vesmíru? Po silnicích by nás nenavigovala americká GPS, ale evropský Galileo. Odpověděla jsem, že NElíbila. Opět, zvažuji-li finanční náklady, které by tento konkurenční projekt stál. Svět je dnes jedna globální vesnice propojená internetem a slouží-li GPS, pak nevidím důvod pro vytváření konkurenčního projektu. Dávám přednost spolupráci před soupeřením a soutěžením za každou cenu.

Třetí otázka zněla, zda by mi vadilo, kdyby Česká republika neměla v Evropské komisi dalšího Vladimíra Špidlu, neboť se v budoucnu počítá s 18 komisaři místo 27? Mně osobně by to vůbec NEvadilo. Nepřipadá mi, že český pozorovatel v evropské struktuře nějak pozvedá národní úroveň, informovanost či vzdělanost.

Čtvrtý dotaz se vztahoval k platům špičkových fotbalistů, jako jedněch z mála, jejichž plat překonává plat evropských komisařů, kteří už několik let plánují inventuru hospodaření klubů. Odpověděla jsem ANO, vadí mi tyto nehorázné sumy. Hovoří-li se o sociální Evropě, pak není účelem podporovat stále se rozevírající nůžky sociální nespravedlnosti.

Pátá otázka byla, zda má smysl volit do Evropského parlamentu? ANO. Díky Lisabonské smlouvě by poslanci získali nové pravomoci, mohli vetovat některá rozhodnutí hlav států a volit předsedu Evropské komise.

Šestá otázka, zda by měla Evropská unie přidělovat České republice uprchlíky, abychom se o ně dělili s jinými zeměmi? Odpověděla jsem ANO, domnívám se, že je třeba solidarity, vzájemné pomoci a spolupráce.

Sedmý dotaz, zda bych chtěla evropskou obdobu americké FBI? Zvažuji-li, kolik by taková instituce stála a čemu by sloužila, je-li stávající Europol běžným policistům pro smích, pak odpovídám NE.

Osmá otázka byla, zda chci, aby nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká dostala občas od svých šéfů z Unie „befel“, aby obžalovala toho či onoho tuneláře? ANO. Česká republika tento problém sama nezvládla a nezvládá.

V pořadí devátým bodem bylo, zda mi vadí, že se oslabí role České republiky? NE, nemyslím si, že síla národa je v počtu obyvatel. Síla malého národa je v jeho kvalitě, tvořivých a schopných lidech.

Desátým dotazem bylo, zda chci, aby byly ve světě místo českých ambasád evropské? ANO. Zastínění národních funkcionářů a nahrazení českých a dalších národních ambasád jednou evropskou by bylo ekonomicky mnohem efektivnější než přítomnost 27 ambasád národních států v každé zemi EU. Sice by ubylo politických trafik, ale snížil by se deficit státního rozpočtu.

Jedenáctá a poslední otázka kvízu byla, zda mi připadá Evropská unie málo srozumitelná? NE, nepřipadá. Jde sice o složitý systém, vycházím-li však z osobní zkušenosti, pak jsem se vždy v evropských zemích setkávala se vstřícností a ochotou. Například: řídila jsem projekt administrovaný evropskou komisí a mám zkušenost s projekty administrovanými českými strukturami. Česká administrace je daleko byrokratičtější, krkolomnější, neprůhlednější a alibističtější než byla bruselská, která komunikovala, nepovyšovala se, byla partnerská.

Výsledek testu:  9:2 ve prospěch Lisabonské smlouvy.

Před sebou mám text s názvem „EU a Lisabonská smlouva: Ještě méně demokracie v Evropské unii“. Čtu o sjednocování Evropy jako společenství ustavené bez občanů, o neproniknutelné síti politického systému EU, o vládní praxi v EU jako výkonu moci bez demokratické kontroly.

Demokracie, již od dob starého Řecka není vládou lidu, ale téměř výlučně vládou mužů; proto mě tyto mnohastránkové obavy nechávají klidnou. Jsou produktem mužských mozků, které potřebují  pravidla, směrnice, instrukce, zákazy, příkazy, návody. A jak je napsat vyhovujícím a sdílným způsobem, pakliže každý prosazuje sám sebe?

Moje osobní zkušenost s EU je pozitivní. Díky EU přišlo do českého šovinistického prostředí povědomí o rovných příležitostech, trvale udržitelném životě, informační společnosti a komunitní spolupráci. Tato horizontální témata byla povinností každého, vertikálně zpracovaného projektu v letech 2004-2006, financovaného z peněz strukturálních fondů EU. Pro léta 2007 – 2013 však česká vláda okleštila témata o informační společnost a komunitní spolupráci, ačkoliv šlo o zcela smysluplné a logické prolínání „všeho se vším“. Dojde-li k omezení moci místní tuposti, jsem všemi deseti PRO.

Marie Haisová kandiduje jako nezávislá do EU s číslem 11 na kandidátní listině č. 11 Demokratické strany zelených (DSZ).