Akademie 3. věku na ZUŠ

V loňském roce zahájilo šest pražských ZUŠ (Základních uměleckých škol) pilotní projekt uměleckého vzdělávání lidí v seniorském věku. Mohou si zde rozvíjet hudební, výtvarné, divadelní či taneční dovednosti.

Pilotnímu projektu předcházela iniciativa hostivařské ZUŠ, která s touto formu výuky začala s předstihem a byla naprosto zaskočena zájmem, který převyšoval kapacitní možnosti školy. Babičky a dědečkové, kteří doprovázejí potomky do výuky uměleckých předmětů, si také chtějí se svými broučky zahrát, nebo aspoň vědět, jaké to je, v čem jsou případné potíže, či naopak radosti z této formy seberozvíjení?

Na zájem veřejnosti konstruktivně zareagoval Magistrát hl. m. Prahy a podpořil další Základní umělecké školy, aby Akademie 3. věku také otevřely.

O akci jsem se dozvěděla v době, kdy byla zahájena v hostivařské škole a jelikož je uceleně tříletá a není možné naskakovat do již rozjeté výuky, tak jsem zdejší program propásla.

V další fázi jsem se stihla přihlásit včas a zadařilo se mi chodit „do houslí“ v ZUŠ Křtinská. V současné době jsme byli osloveni, abychom dali škole zpětnou vazbu, neboť probíhá hodnocení prvního semestru, na základě kterého MHMP rozhodne, zda, a případně jakou formou ve výuce pokračovat, mají-li zavést talentové zkoušky, kdo a jak zafinancuje…

Napsala jsem škole své hodnocení, o které se ráda podělím i zde: „Jsem velmi nadšená, byť nikoliv úplně spokojená s kvalitou své hry, která má k dokonalosti daleko. O tu ale nejspíš v tomto případě nejde, myslím, že velké uznání patří kompetentním lidem z MHMP a ZUŠ, kteří se do projektu pustili; konkrétně hudební vzdělání neposkytuje žádná z Univerzit 3. věku, které jsou dnes téměř při každé vysoké škole, a přitom zejména hudební vzdělání je v současné době víc, než potřebné. Kde jsou doby, kdy platilo „co Čech, to muzikant“!

Akademií 3. věku se - když už ne celá Česká republika, tak určitě Praha - dostala na evropskou úroveň, mohu-li porovnat svou zkušenost s celoživotním vzděláváním v Dánsku, kde mají proslulé Folkehojskolen, ve kterých je kulturní vzdělávání na prvním místě; zpěvem tam začínala každodenní výuka, čímž docházelo k vyladění sebe sama a naladění atmosféry dne. Podobné jsem zažila i na Schumacher College v Anglii.

Pokud vím, tak zájem o výuku je u nás veliký, a dle mého názoru je dobré ho využít. Příklady táhnou, a když se dnes hovoří o vzdělání, tak se tím na prvém místě myslí počítačové a technické dovednosti, poté jazyky. Rozvoj uměleckých dovedností bývá na okraji, buď jako zájmová činnost, nebo jako elitní vzdělávání pro mimořádně nadané, přičemž právě toto vzdělání napomáhá komplexnímu rozvoji celé osobnosti.   

Tak také pojímám i svoji hru na housle, kdy se nejen učím „vylaďovat“, ale zároveň trénuji motoriku, což je důležité v každém věku, v tom pokročilejším mnohonásobně. Rozvrh je - dle mého názoru velmi dobře nastaven, byť by mně osobně vůbec nevadilo, kdyby hodina byla delší, a bylo více času i na dvouhru s panem učitelem. Rozvržení na praxi a teorii jednou měsíčně mi vyhovuje, neboť i teorii pojala paní učitelka výborně, smysluplně, s velkou logikou. Asi bych si ráda zahrála v orchestru, ale chodím na housle zatím jediná…. 

Co se týče mého názoru na financování, tak pilotní projekt bych nechala „dojet“ dle nastavených pravidel, do budoucna by ale klidně mohlo být symbolické školné podobně, jako je mají Univerzity 3. věku, což bývá průměrně 500 Kč za semestr. V Dánsku se školné řídilo podle schopnosti školy zajistit si příspěvek od státu či EU; v Anglii měli možnosti sponzoringu. Já jsem tam byla na obou programech - o Evropské demokracii a Buddhistické ekonomii zdarma.

K zavedení talentových zkoušek se nedokážu vyjádřit, netuším, jaké jsou schopnosti mých kolegů a kolegyň, to mohou nejlépe posoudit vyučující. Jestliže však na začátku 20. století platilo, že hudebním „hluchem“ trpělo 5 % populace a na začátku století 21. má už jen 5 % populace hudební sluch, tak jde evidentně o dovednost, která se nechá kultivovat a trénovat – předpokládám, že v každém věku.    

Ještě jednou vřelé díky, jsem moc ráda, že jsem mohla oprášit kdysi získané dovednosti, které dnes mohu v rámci možností a svých schopností rozvíjet.“