Univerzita třetího věku

K mému prvnímu setkání s U3V došlo v roce 2010 v Olomouci. Konala se tam konference o trvale udržitelném životě, kde jsem měla referát na téma „Gender a moc“. Příspěvek tehdy zaujal pana Havránka z olomoucké U3V, který mě pozval, ať poučím i jeho studentky a studenta.

Zajela jsem tedy do Olomouce ještě jednou a seznámila se s institucí U3V jako lektorka. Nějaké studium mi tehdy na mysl vůbec nepřišlo. Sedět ve školních škamnách a poslouchat cizí moudra? Já, která se od svých sedmnácti let živí sama, teorie si dohledává za chodu a chybějící vymýšlí? To snad je lepší si půjčit knihu v knihovně a pěkně v klidu, v pohodlí domova, nejlépe vleže si číst, případně studovat. Prožitek umocnit kafíčkem, či šlofíčkem.

Nicméně, jak čas běžel, tak i ke mně dorazilo rčení, že „odříkaného chleba největší krajíc“, a přesvědčení, že není škola jako škola, nejsou všechny akademicky suchopárné, pro které tělo je jen nosičem hlavy. Rozhodla jsem se poohlédnout po nějaké akční škole a moji pozornost upoutaly masáže na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Poslala jsem do školy e-mail následujícího znění: „Vážení, máte sice napsáno, že program roku 2011 - 2013 je již plně obsazen, nicméně se dovolím optat, zda se náhodou neuvolnilo místo ve 3. a 4. semestru? Děkuji předem za informaci a zdravím.“ Obratem přišla odpověď: „Dobrý den, bohužel, žádné místo se neuvolnilo a navíc do rozběhnutého studia nedoplňujeme. Pokud Váš zájem bude trvat, je potřeba se přihlásit začátkem května do studia, které se otevírá v dalším školním roce“.

Termín přihlášky jsem propásla kvůli jiným radostem a starostem, jak jinak. K mému milému překvapení však přišel koncem června 2012 e-mail s dotazem, zda můj zájem stále trvá, neboť se uvolnilo jedno místo. Vyžádala jsem si program a poté, co jsem zjistila, že se dovzdělám v předmětech, jako jsou: základy anatomie, fyziologie člověka a tělesných cvičení, výživa v seniorském věku, sport, zdraví a vyšší věk, stres a jeho prevence, psychologie sportu, regenerační procedury – masáže, zdravotní cvičení, plavání v bazénu, cvičení ke správnému držení těla, motorika a somatotyp starších lidí, jógová a psychomotorická cvičení včetně lidových tanců Čech a Moravy, jsem se okamžitě přihlásila.

Program začal v září seznamovacím týdenním pobytem v Krkonoších, na Multě, chatě FTVS. Byl organizován s prvotřídní odborností vedoucí programu paní Prajerovou ve spolupráci s kolegou Jurou, který umí bezpočet společenských her vhodných ke vzájemnému seznámení, lékařkou učící poskytovat první pomoc a pracovníkem horské služby. Vše bylo dokonale připraveno stejně jako další týdenní pobyt rok poté, který byl pro změnu v Jižních Čechách, kde jsme jezdili na kolech a další krásy české vlasti poznávali za zpěvu lidových písní z jednotlivých krajů.   

České Univerzity 3. věku mi před léty chválili v Dánsku, kde jsem navštěvovala kurz Evropské demokracie na jedné z tamních Folkehojskole poskytující celoživotní vzdělávání lidem od osmnácti do devadesáti devíti. Jejich silnou stránkou je, že se na nich setkávají všechny generace + lidé zdraví s lidmi různě postiženými, kteří se tím učí integraci a toleranci společně s předměty, které se nabízejí, či které si studující sami navrhnou, což může být inspirací i pro českou „monokulturu“, kde výkonově zaměřená společnost vyčleňuje své jedince po dovršení důchodového věku - v podstatě už dlouho před ním. Věk se nepovažuje za pozitivum, ale negativum, přitom ze zkušeností a vědomostí starší generace by se dalo, při troše dobré vůle, hodně těžit.

Není však účelem této úvahy lamentovat, neboť dle osobní zkušenosti s U3V na FTVS jsem si ověřila, že konkrétně tato škola plní účel nejen vzdělávací, ale i setkávací, sociální. Dva roky studia navíc dokázaly, že v našich stárnoucích tělech jsou mladé, flexibilní mysli otevřené novým podnětům a poznatkům, dle sokolského  „ve zdravém těle zdravý duch“, které platí však i opačně "zdravý duch ve zdravém těle".