Poplatky, či odpustky?

Usmívající se vláda na jedné straně slibuje odpuštění poplatků ve zdravotnictví, na straně druhé se opět vynořil nápad na zavedení povinných poplatků za televizi i pro ty, kteří televizi nevlastní. Totéž se týká poplatků za rozhlas.

Už kdysi s tím strašil ministr Dostál, dej mu Pánbůh klidné odpočinutí, teď ten nápad znovu oprašuje ministr kultury Herman. Jestli je jeho motivací obava, že některé domácnosti a podnikatelé mají přístroje načerno, takže by na to měli doplácet i ti, kteří televizi nevlastní, těžko říct.

Těch, co dokáží žít mimo hlavní proud a umí se zabavit sami, bez konzumace pasivní televizní zábavy, těch je málo, ale i kdyby jich bylo jen 1 %, pak je dobré připomenout, že demokracie je i o právech těch, které má většinová společnost tendenci diskriminovat.

Proč by měla být zákonná povinnost platit za něco, co někdo nepotřebuje a často z přesvědčení ani nechce? Je snad vlastnění přístrojů a neplacení za ně tím největším problémem a podvodem, který se v tomto státě děje? Z tlaku na povinnost platby za přístroj vyplývá i psychologický tlak si ten přístroj pořídit a používat, tedy zapínat, přepínat, sledovat…., což bývá často závislost. Jde až o náboženský rituál sledovat zprávy v 19.00, pak komentáře k nim, diskuse o nich, jako by se nedalo žít bez toho: co, kdy, kde a kdo řekl, jako třeba pan Herman o povinných koncesionářských poplatcích.

„Chléb a hry“ je úsloví, jehož smyslem bylo získání si přízně prostých lidí. Vladař se postaral o jejich nasycení a pobavení, a nasycené a zabavené pak manipuloval ke svým vlastním cílům. Nás dnes kapitalismus nasytil tak, že polovina populace je obézní, či má nadváhu. Jíme, a přitom ztrácíme představu, jak se u jídla kulturně chovat, což dokumentuje a inspiruje televizní pořad „Prostřeno“.

Co se týče her, jejich cílem je zabavit mysl, aby zbytečně nepřemýšlela a neřešila, co jí nepřísluší. O to se starala po celá staletí vedle mocnářů i církev. Dnes by však měl křesťansko-demokratický ministr kultury Herman ve své strategické funkci dbát o rozvoj kultury podporující tvořivost, osobnostní rozvoj, aktivitu, kulturní a přemýšlivé žití, nikoliv pasivní konzumaci zprostředkované zábavy.

Dá se předpokládat, že ti, kteří televizi mají a sledují, si za její zábavu pár desítek korun měsíčně bez problémů zaplatí. A ti, kteří ji nepotřebují, by měli být vzorem samostatného myšlení, a ne být za svoji  schopnost svobodně užívat svůj čas politickou garniturou trestáni, nechce-li ministr kultury naplnit obsahem slova filosofa, že na vůli k otroctví spočívá úspěch vesmíru. (Ladislav Klíma)

Chybí-li však ministru kultury pozitivní, proaktivní vize a zmůže se proto jen na sankce, tak by je mohl začít prosazovat ve formě prodeje odpustků za nekulturní a neetické chování.