Všechno je jinak

Za mého mládí bylo zvykem, že jsme si mohli koupit jen to, nač jsme si našetřili. Peníze se ukládaly do prasátka a bylo-li jich víc, tak na výherní nebo úročenou vkladní knížku. Všichni museli chodit do práce a z platu byla odváděna procenta do průběžného systému důchodového pojištění.

     Po dovršení důchodového věku pak obdrželi starobní důchod. Výjimku tvořily matky s více dětmi jako třeba moje sestřenka. Vychovala osm dětí, které dnes řádně přispívají nemalými částkami do systému, a ona dostává důchod 3000 Kč. Poněkud lépe je na tom kamarádka, která vychovala pět vzorných občanů a má důchod 5000 Kč. Marie Kovárnová po návratu z emigrace, kam odešla jako dítě s otcem, který utíkal před komunistickou oprátkou, dostala důchod 3 000 Kč, zatímco Štrougalové a ti, kteří je vyhnali, dožívají s prominentními penzemi.

    Ekonomika a etika prostě nejdou bok po boku.      

    Dnes však „Všechno je jinak“, píše Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová ve stejnojmenné knize s podtitulkem „Co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti“.  Vysvětlují v ní plánovanou reformu důchodového připojištění spočívající v odvádění peněz do průběžného systému (1. pilíř), který poprvé použil v osmdesátých letech 19. století německý kancléř Otto von Bismark a je založen na mezigenerační solidaritě. V r. 1994 vznikl systém penzijního připojištěním se státním příspěvkem (3. pilíř), jehož smyslem bylo připravit půdu pro to, aby se v budoucnu všichni nespoléhali jen na stát a mohl by být řešením i pro matky s více dětmi, které do průběžného systému nepřispívaly, ale mohly se připojišťovat, pakliže měly z čeho. Nově vznikající 2. pilíř má začít fungovat od roku 2013. Bude možné do něj vyvést 3 % z dosud odváděných 28 % do průběžného penzijního pojištění, pokud si k nim přidáte ještě další 2 % ze mzdy.

    Zmíněná kniha vyšla s dostatečných předstihem, aby vnesla jasno do mlhavého entusiazmu politiků, kteří původně chtěli zavést 2. pilíř jako povinný a učinit z nás tak gamblery na finančním trhu. Naštěstí tomu tak nebude a pro 2. pilíř bude možné se svobodně rozhodnout. Důležitou informací však je, že pokud se rozhodnete, tak z něj není úniku.

    Najdete zde propočty optimální situace, upozornění na rizika, jakými je tunelování či obtížná vymahatelnost práva. Podle kalkulačky MPSV by měl občan s modelovou průměrnou mzdou v ekonomice za předpokladu, že se nezúčastní druhého ani třetího pilíře důchod ve výši 12 188. Kdyby investoval ve druhém pilíři s fondem státních dluhopisů a s ministerstvem odhadovaným výnosem 2,5 %, tak by měl důchod 12 769 Kč. Reforma je pro budoucí důchodce tím zajímavější, čím vyšší mají příjem. Jenže kvůli lidem s nadprůměrnými příjmy není třeba dělat reformu. Čím je člověk bohatší, tím méně se potřebuje starat o důchod.  

    Autoři upozorňují na různá rizika, nabízejí různá řešení a navrhují jako pojistku na stáří možnosti investic do nemovitostí, akcií, dluhopisů, zlata, podílových fondů či uměleckých sbírek. I zde je však riziko inflace, krize, rozpadu eurozóny, bankrotů, veřejných dluhů. V řadě přehledných tabulek a grafů se lze poměrně snadno zorientovat ve světě, jehož krevním tokem jsou toky peněz a srdci bankovní domy.

    Kniha vydaná Gradou Publishing v roce 2011 končí následovně: „Lidstvo si prostě pořád myslí, že to umí líp než přirozený řád nad ním a že si může poroučet. Ale zatraceně se mýlí: všechno je jinak, to přirozený řád nad námi diktuje lidstvu. A v tom je naděje.“

     Já si dovolím podotknout, že i přes tuto naději bude nutné se naučit základním kupeckým počtům na úrovni jednotlivců i na úrovni států. Spočívají v baťovském „máš-li pět korun, nemůžeš utrácet deset“.  

     Také bude dobré přehodnotit klausovskou filozofii, kterou nám vsugeroval, že není špinavých peněz a požehnal tím tunelování a rozkrádání nevídaných rozměrů.

     Též neuškodí vědomí, že peníze jsou jen prostředek, nikoliv cíl. Výše zmíněné matky vytvořily skutečné hodnoty, což společnost neocení, zatímco soudce s kdovíjakou minulostí odmění mimořádnými penzemi.    

     Zdá se, že ekonomika může fungovat bez etiky. Ale jak? Jako sex bez lásky?