Wikipedistka, aneb s kůží na trhu

Začátkem března 2021 mi přišel e-mail, že Wikipedie pořádá kurz pro seniory. Zuřila karanténa, byly omezovány aktivity, tak jsem se rozhodla přihlásit.

Kamarádka mi kdysi v této encyklopedii vytvořila profil, u kterého byly hlášky, že chybí odkazy, že není ozdrojován, atd. Osobně jsem v minulosti zkoušela přidávat odkazy na literaturu v jiných článcích tak, že jsem okopírovala řádek výše a přepsala svým tipem. Bylo mi však jasné, že takhle se na Wikipedii nepracuje.

Senioři píší Wikipedii. Kurz probíhal on-line a bylo praktické, že se mohli všichni zúčastnění nejen slyšet, ale i vidět. Celým jménem jsem se podepisovala jen já a lektor. Jinak to byly nesrozumitelné přezdívky, a jak jsem se později přesvědčila, tak žádný z wikipedistů, kteří komentovali můj text, se nepodepisoval pravým jménem, ale pár písmeny v případné kombinaci s čísly. Toto utajení mi přišlo poněkud zvláštní, jakoby se autoři anonymně schovávali, aby nemuseli obhajovat svá tvrzení. Já jsem byla obnažená, takže se do mne mohli trefovat ze všech stran, což se také dělo. A nejen autoři.

První článek. Z neznalosti jsem nabídla kamarádovi, že o něm napíšu strukturovaný článek, neboť mu vyšla o vánocích obsáhlá kniha, a taktéž kamarádce, která pracovala jako kurátorka v muzeu a zná se osobně se všemi slavnými lidmi. Oba byli nadšením bez sebe a obratem mi poslali množství stránek, ze kterých bylo potřeba vybrat pár vět encyklopedického významu. U kamaráda se mi to jakžtakž podařilo, i když jsem sklidila značný nevděk. Byl nespokojen, že chybí všechny jeho zásluhy, na které však nebyly dostatečné zdroje, což, jak jsem postupně chápala, je hlavní podmínka Wikipedie. Osoba musí být slavná aspoň tak, že jsou o ní minimálně dvě zmínky v médiích. On si své zásluhy později sám dopsal, čímž strukturu článku zpřeházel a já byla vyzvána wikipedistou XYZ, ať mu to dám do formálního pořádku.

Nezdar. Během kurzu se mi to podařilo a kamarád se přestal domáhat detailního popisu své důležitosti. Lidem prostě naroste EGO, když se vidí zvěčněni. Což se nestalo v případě kamarádky, která byla velmi smutná, že celý život dřela v muzejním archivu a já ji neumím zviditelnit. Lidé si pletou Wikipedii s osobní webovou stránkou či Facebookem, kde si každý/á napíše, co chce v absolutních superlativech. Postupně jsem chápala, že napsat anonymní článek pouze z veřejně dostupných zdrojů má své výhody. Nikdo mě nemůže vinit, že jsem ho ošidila o důležitost, protože o mně neví.

Autorství. Jenže… fotografie se nesmí stahovat z Facebooku či jiné veřejné stránky, stejně tak obálky knih, nebo obrázky, neboť vše podléhá přísnému autorskému zákonu, takže si o fotky, datum a místo narození dotyčné osobě píši, čímž odhaluji karty. A to je chyba, já nemám soukromě bádat, jen vycházet z dostupných zdrojů. S tím autorstvím mi to ostatně připadá přitažené za vlasy, ale co nadělám. Zkouším si představit, že by každá žena, matka, babička uplatňovala autorství na své vychovatelské „know-how“, kterým uvádí do života další generace, což je mnohem tvořivější a důležitější počin, než fotky, slova, noty, obrázky, kterými se většinově realizuje rod mužský. A tak se stalo, že jsem získala fotky osob, o kterých jsem psala s jejich souhlasem zveřejnění, a přesto je nickname z WikimediaCommons, což je obrazová databáze Wikipedie, beznadějně smazal.

Omyl. Omylem jsem oslovila významnou starší paní, neboť jsem udělala překlep v hledáčku Wikipedie a tím pádem ji tam nenašla. Napsala jsem jí: „Vážená paní, moc ráda bych o Vás napsala článek na Wikipedii, většinu informací si dohledám na webech, nicméně bych potřebovala Vaši fotografii (může být zveřejněna jen se souhlasem autorky) a přesné datum a místo narození. Budete tak laskavá a pošlete mi ji do emailu? Předem děkuji a zdravím.“ Obratem přišla odpověď: „Můžete mi, prosím, prozradit, co Vás k tomu vede? Na wikipedii toho už je o mně víc, než bych si přála. Kdysi dalo mému kamarádovi dost práce, aby z ní vymazal pár nesmyslů a nepravd, které tam někdo napsal. Nikdy jsme nezjistili, kdo to byl. Odtud pramení moje nedůvěra k tomuto médiu. S díky za odpověď…“

Kritika. S kamarádem jsme zašli k jedné kronikářce pro informace o hudbě, která pomalu, ale jistě v Čechách vymírá. Když jsme zmínili, že fakta půjdou do Wikipedie, tak pravila, že bývala profesorkou na vysoké škole, a když student napsal do své práce jako zdroj Wikipedii, tak mu to nebylo uznáno, neboť zdroj nebyl podle jejího názoru důvěryhodný právě tím, že je anonymní, a prý tam ohledně elektrotechniky bývaly pěkné nesmysly. Pravdou je, že informace o světlíku lékařském se liší od té otištěné na krabičce byliny v lékárně, a když jsem tam tu lékárenskou dala, tak byla obratem smazána.

Nervy. Seniorská kolegyně na kurzu zmínila, že učila celý život český jazyk a může ji ranit mrtvice, když jí nějaký anonym opraví češtinu. Mne mohla také ranit, když jsem pečlivě posbírala data o více než třiceti českých tvořivých osobnostech, které se prostřednictvím svých organizací snaží měnit svět k lepšímu a tato data byla středoškolským studentem smazána. Co zbylo, to bylo označeno za agitaci a propagandu. Je paradoxní, že na mezinárodní úrovni je v této komunitě i spoluzakladatel Wikipedie. Jindy, když jsem vyplnila profily osob podle šablony, kde byla vlaječka země narození a další detaily, mi je ve dvou článcích nickname smazal, přestože u ostatních ponechal. Zvláštní logika, ale i tady zřejmě platí pořekadlo o sousedovic koze. Je snazší jít jiným po krku, než něco vytvářet.

Jak Wikipedie funguje? Wikipedie je nejobsáhlejší encyklopedií všech dob a sedmý nejnavštěvovanější web světa. Je psaná, kontrolovaná a opravovaná samotnými čtenáři a velký zdroj informací, koníček mnoha psavců. Jen česká Wikipedie má cca 700 pravidelných přispěvatelů a aspoň jednou do české Wikipedie přispěly tisíce lidí. Byla založena v roce 2002, má kolem 500 tisíc článků a 15 milionů editací. Zobrazených stránek je kolem 2,5 milionu denně. Wikipedii lze upravovat přímo z internetového prohlížeče a co tam kdo vloží, to se hned zobrazí. Změny jsou dohledatelné a starší verze je možné obnovit, což je teorie, nicméně o mé tři smazané články se musím doprošovat "inkvizitora". Je svobodná a zdarma, obsah může kdokoli kopírovat, sdílet a upravovat, pokud uvede autora a zachová licenci. Nejsou povoleny reklamy, provoz je placen z drobných darů čtenářů. Informace musí být ověřitelné a významné. Každý může napsat nový článek a existující upravit. Nikdo není vlastníkem „svého“ článku a není za editování článků placen. Relata refero.

Statistika. Typický wikipedista je mladý muž do 30 let - student, žen je kolem 10 %. Poslední dobou se zapojuje více seniorů a seniorek díky Janu Sokolovi, který napsal, že: „Je škoda, když mají senioři pocit, že o jejich zkušenosti a znalosti nikdo nestojí, a přitom by mohli velmi užitečně přispět ke vzdělávání mladé generace“. Což je sice hezká vize, nicméně své znalosti a zkušenosti nemohu uplatnit, mohu jen kompilovat z veřejně dostupných materiálů. I tak se stalo, že při sebetvořivějším přepisu jsem byla opakovaně napomínána, že porušuji autorská práva, až jsem nakonec kapitolu smazala. Mé příspěvky jsou z neziskového sektoru a z nemainstreamových aktivit, a přesto, že dodržuji povinné pravidlo dvou netriviálních odkazů, tak evidentně irituji tzv. patrolu. Témata kopírují situaci ve společnosti, kde dominuje rod mužský a tudíž i články jsou o nich. Poměr článků o mužích a ženách je  5:1. Wikipedie se sice snaží tuto situaci měnit, březen byl měsícem žen, kdy byl učiněn pokus o zmenšení genderového „gapu“, nicméně můj článek o úspěšné a dlouholeté manažerce kurzů U3V byl smazán s tím, že si pletu společenskou významnost s významností encyklopedickou. Z této perspektivy jsme my, ženy, encyklopedické nuly apriori. Jak asi tak můžeme užitečně přispívat ke vzdělávání mladší generace, navíc za společensky tolerovaného ageismu, to fakt nevím, a pan Sokol už mi, žel, nevysvětlí.

Wiki senior. Na Wikipedii se objevila výzva k vytvoření loga pro: „Senioři píší Wikipedii“. Návrh zaslaný k diskusi mi připadal nesrozumitelný, tak jsem poslala svoji verzi: Barevnou zeměkouli, protože podzim života je stejně barevný jako podzim v přírodě; W na čtyřech světových stranách, neboť Wikipedie je světovou aktivitou. Záleží jen na zájmu lidí v konkrétních zemích, zda a jak se tvorby místní encyklopedie ujmou. Zpětnou vazbu nemám.

Zdroje. Jeden z mých článků se věnoval osobě řešící domácí násilí a díky tomu, že jsem už byla v kurzu pro pokročilé a lektor mi dával i soukromé lekce, tak jsem věděla, že každý příspěvek stojí především na ověřitelnosti: Kdy, kde, kdo a co o daném tématu či osobě napsal. Odkazů jsem měla podle mého názoru víc než dost, přesto se u článku objevila šablona s hláškou: „Dobrý den, děkujeme Vám za informace v článku, bohužel není jasné, zda předmět článku splňuje podmínky významnosti či jednoho z doporučení o významnosti lidí, webu, hudby či jiné. Pokuste se prosím text článku ozdrojovat do té míry, aby nebylo o jeho významnosti pochyb. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámena(a), rozšiřte nebo přepište jej tak, aby bylo zřejmé, proč je významný. Nejlépe toho docílíte, pokud uvedete alespoň dva nezávislé netriviální věrohodné zdroje publikující o předmětu článku. Pokud u článku nelze splnit kritéria významnosti pro zachování na Wikipedii, bude vhodnější takový článek odstranit; tento proces se nazývá odložené smazání“. Hlášku jsem odstranila, odkazů bylo deset, zdálo se mi, že jsem někomu šlápla na kuří oko a potrefená husa zakejhala. Jeden anonym vyčítá, že mám odkazů málo, jiný zas, že jich je moc, nabyla jsem dojmu, že kdo chce psa bít, ten si hůl vždycky najde.

Wikiměsto. Každoročně se pořádá komunitní setkání wikipedistů a wikipedistek. Já jsem se zúčastnila seniorského Wikiměsta v Týně nad Vltavou. Bylo užitečné poznat další přispívající jedince a přitom se dozvědět, že Janu Sokolovi šlo především o to, aby na Wikipedii nebyli jen sportovci a mediální hvězdy, kteří zajímají mladou generaci, ale mělo by tam být i to, co zajímá jiné generace. Sjelo se nás dvacet a sdíleli jsme pozitiva z tvořivé činnosti i traumata z arogantních šablon a necitlivých zásahů. Shodli jsme se v názoru, že ti, kteří kontrolují by měli být schopni rozeznat, kdo chce škodit a kdo dělá chyby z pouhé neznalosti. Téměř všichni vzdychli, když zaslechli tři písmena OJJ, fanatického údržbáře, který konkrétně mně již podruhé smazal americkou filosofku Joan Borysenko známou i do češtiny přeloženými knihami: „Pečujte o mysl, uzdravujte tělo“ či „Cesta ženy k bohu“.

S kůží na trhu. Celkem jsem přidala 48 příspěvků, editovala 20 článků, 55 hesel obohatila fotografiemi, které byly brutálně (slovy lektora) smazány, což jsem částečně obnovila. Člověk by neměl psát o sobě, nicméně tím, že vystupuji vlastním jménem a u mého příspěvku byla celé roky hláška o jeho nedostatečnosti, tak bylo potřeba ho doplnit a ozdrojovat. V článku o mně bylo mimo jiné napsáno, že: Ve volbách do prvního senátu šla s „kůží na trh“, k čemuž nickname napsal, že jde o encyklopedicky nepatřičný výraz, který opravil. Což beru, když se někomu něco nelíbí, ať doplní, upraví, opraví, ale učitelské  komentáře připomínající červený inkoust a tomu odpovídající klasifikaci, ty mě silně demotivují. Trilobit rodu ženského má holt už své limity.

Na závěr. Trpělivost mi došla poté, co Harold a další mladí, bílý, hetero či homosexuální muži zpochybnili významnost australské dokumentaristky Barbary A. Chobocky a dalších "hesel“, která se chystají postupně smazat, byť obsahují dva i více netriviálních předepsaných odkazů.

Lituji, pane Sokole, ale tento svět není pro mne.

­­­­­­­­­­­­­­­