Minulý týden jsem vytáhla ze schránky štvavý, anonymní mnohastránkový pamflet, který by si v ničem nezadal s komunistickým Rudým právem. Jeho terčem byla senátorská kandidátka Renata Chmelová.
Zběžně jsem přelétla nejhorší možné fotky, jaké doprovázely obsáhlý text, a zahodila do bedny na reklamní letáky, kterou máme u schránek. Z titulků byla cítit nenávist vůči občanskému aktivismu, typická klausovina. Z písmen mi utkvěl titulek, že Renata Chmelová je agent ruské lobby. Generickým maskulinem nejspíš mysleli nějakého ochmeleného chmela, nevím, kde by pětačtyřicetiletá máma od dětí ze Záběhlic, přišla k tak honosné funkci.
Na plakátech má napsáno „Z vaší podpory kmotrům navzdory“, čímž evidentně ťuká hřebík na hlavičku a potrefená husa kejhá ze strachu, že jí zde hrozí skutečné nebezpečí. Renata totiž získala nejvíc hlasů v komunálních volbách, přičemž logické očekávání, že bude starostkou se nekonalo, neboť odmítla jít do paktu se stávající provařenou garniturou. A tak zůstala v opozici a straší kmotry.
Při následném setkání jsem jí pravila, že i negativní reklama je reklama a optala se, kde bude agitovat následující den. Byla sobota, poslední krásný slunný den, ideální pro vycházku na Hamr, tak jsem vzala housle a zašla tam Renatě vyhrávat. Přidal se ke mně jeden ze členů jejího týmu a z plna hrdla jsme dávali „Ach synku, synku“, „Bývali Čechové švarní junáci“, „Čechy krásné, Čechy mé“ a další krásné, vlastenecké písně. Z našeho spontánního muzicírování vznikla i politická agitka na melodii Studentské halenky: „Kdyby se poctivost v politice rodila, veselá rodinka, velká to skupinka by volit chodila. Ale že se poctivost v politice nerodí, tak naše rodiny, velké to skupiny, ty k volbám nechodí. Že však je poctivost, ta mrška, podstatou života, lidi se probudí, hlas do urny vhodí, zvítězí Renata“: http://mariehaisova.rajce.idnes.cz/Volebni_HIT#Volebni_HIT.jpg.
Na obvodě Prahy 10 kandiduje celá řada kandidátů a kandidátek. Zmíním tři lékaře, kteří svou kandidaturou dávají signál o stavu svém i zdravotnickém; hudebníka, co chce vylaďovat senát poté, co si rozladil vlastní rodinu, podnikatelku v uklízení, co by byla velmi užitečná, neboť by schody zametala shora, jejíž nevýhodou však je partaj. Praha 10 a Praha 13 bývaly poslední nedobytné bašty ODS v hlavním městě. Na Desítce se jí podařilo, díky aktivismu veřejnosti, opozici a vlastním chybám dobýt, a není žádná motivace ji znovu křísit.
Stávající senátorka má milou tvář i milé vystupování, na které hází stín partnerství s politikem, co v tom údajně umí chodit. Tím, že spolu mají malé děti a společné závazky, je údajně jeho prodlouženou rukou, jak si cvrlikají zdejší vrabci.
Renata je záběhlická občanka, velmi aktivní v záchraně Trojmezí, jedné z mála lokalit, kde mohou občané velkoměsta vidět pole, projít se nekultivovanou zelení, stárnoucím ovocným sadem. Kdysi bylo architektonickým záměrem obklopit Prahu zeleným pásem, což se však změnilo na pásy asfaltu a betonu a jednotlivé izolované ostrůvky jsou stálým terčem zájmu stavebníků a developerů, neboť při rostoucích cenách bytů a domů je v jejich zastavění velký potenciál velkých zisků.
Z okna vidím na protější kopec Jižního Města a Spořilova. Jednou, brzy ráno tam projížděl buldozer s velkou plošinou a planýroval vše zelené, co mu přišlo do cesty.
Zazvonila jsem na Renatu a ta začala okamžitě jednat. Kácení probíhalo bez povolení, takže bylo okamžitě zastaveno a začalo vyjednávání. To je ostatně její silnou stránkou. Iniciuje na Praze 10 setkávání veřejnosti, aby se vyjádřila k plánovaným rekonstrukcím a opravám, chce, aby veřejnost věděla, co se v okolí chystá a mohla si vytvořit názor, nebyla jen stavěna před hotovou věc, kdy už nelze nic vzít zpět.
Renata má můj hlas, držím jí palce, neboť věřím, že se s ní do politiky vrátí komunikace a normální, lidské, slušné chování a jednání.
