V souvislosti s uprchlickou krizí a teroristickými útoky se nabízí otázka, zda je vše tak, jak předkládají média? Vystihují skutečnou podstatu problému a nezavdávají podněty k dohadům, že vše může být jinak?
Čerstvě vyšla kniha, ve které politolog Gerhard Wisnewski píše o zákulisí světového dění, zmiňuje své pokusy dostat se na „místa činu“ spolu se zkušenostmi s dotazníky kterými obeslal osobnosti Bilderbergu, a jejichž reakce ho utvrdily v tom, že není vše tak, jak se jeví.
Jedna z odpovědí, kterou dostal, byla: „Vážený pane Wisnewski, pochybuji, že Vám někdo, kdo Bilderberg opravdu zná, na Vaše otázky odpověděl. Bilderberg je důvěrný, jinak by tam neexistovala svobodná diskuze."
Z analýzy autora vyplývá, že strategické myšlení dnes neprobíhá v národních vládách, které představují jen pouhé správní aparáty bez jakékoliv perspektivy a plánu. Maximálně mají plán pro strany, které ji tvoří a to do příštích voleb, což znamená, že tápou jako slepci v systému dlouhodobých strategií, které vytvořil někdo jiný. A kdo je ten „jiný“ se publikum nesmí dovědět, aby se nemohlo bránit, přičemž se nejedná jen o strategii ekonomickou, ale též ideologickou a náboženskou.
Nabízí se otázka, kdo a proč by měl mít zájem na manipulaci druhými lidmi? Podle autora jsou zaměstnanci, zákazníci a akcionáři pro současné globální koncerny jen potenciál, ze kterého vedení čerpá a který řídí stejně tak, jako generál řídí armádu. Celý systém je nelidský, jedinec se v něm scvrkává na úroveň hmyzu. Na osobní úrovni se s manipulací globálního formátu setkáváme při agitaci na omlazování, plastické operace, anti-aging, sjednocování generačního oblečení – boření všech hranic včetně rozpadajících se rodin.
„Kvalitní krize“ se údajně musí správně dávkovat, aby společenství neupadla do chaosu ještě před dokončením globalizace a nezačaly se vytvářet nové hranice. Proto jsme na jedné straně ukolébáváni do pocitu bezpečí a na straně druhé zastrašováni obavami z budoucnosti. Manipulační praktiky víc než zřejmé.
Z knihy se dozvíme podrobnosti o Bilderbergu, u jehož zrodu byl v roce 1954 nizozemský princ Bernhard, který byl i prvním „předsedou“. Domníval se, že hospodářským propadům se dá předejít tím, že světové dění vezmou do rukou zodpovědní a vlivní vůdcové, aniž kolem toho nadělají nějaké pozdvižení. Šedou eminencí byl jezuita J. H. Retinger, který napsal: „Abychom nebyli obviněni, že jsme založili neoficiální, politickou „mafii“, rozhodli jsme se od začátku, že se nebudeme považovat za těleso provozující politiku, že nebudeme spatřovat svou úlohu v tom, dělat politiku, nýbrž v tom, že budeme zahlazovat potíže a nejrůznější proudy mezi státy a nalézat společné návrhy řešení v oblasti politiky, kultury, ekonomiky a sociálních otázek.“
Wisnewski dodává, že i definicí mafie je neoficiálnost bez definovaných formalit, ilegalita, diskrétnost a fakt, že je tajná, nekontrolovatelná, nevolená, formovaná vztahy mezi sebou.
Kapitál Bilderbergu spočívá v jeho moci, mlčenlivosti a konexích, podobně jako je tomu u každé mafie. Bankéři, koncernoví bossové, ministři financí a investoři, kteří se scházejí na konferencích Bilderbergu disponují biliony. Jejich vzájemné propojení je kvalitativně a kvantitativně jednou z nejmocnějších sítí světa. Účastníci bývají z USA a Evropy.
Autor píše, že u amerických účastníků se jedná o významné a ultrareakcionářské hráče, kteří zároveň patří k největším válečným štváčům planety. Jedním z příkladů uvádí, jak americký ministr zahraničí Colin Powel obalamutil Radu bezpečnosti OSN podvodem o údajných iráckých zbraních hromadného ničení. Cituje též, že: „Globalizace je pouze jiné slovo pro americké panství“.
Jiným termínem pro globalizaci je podle Wisnewského novodobá kolonizace, kterou v minulosti naprosto nejúspěšněji praktikovali jezuité svými misionářskými infiltracemi různých kultur. Dokázali ohrožovat samotné funkce národních států, takže bývali často zakazováni. V současnosti nicméně provozují celou řadu vzdělávacích institucí, z nichž nejznámější je jezuitská Georgetownská univerzita, z jejíž komunity se rekrutuje převážná část mocenského networku Bilderbergu.
Můžeme samozřejmě ignorovat úvahy o spiknutí špiček ekonomiky, politiky a médií, ono nám asi také nic jiného nezbývá, neboť není v moci jedince se v současném světě orientovat. Spoléhat však jen na televizi, že nám zprostředkuje celou pravdu o světě, je přinejmenším naivní.
Zmíněná kniha přináší rozšířený pohled na dohady, které se kolem rčení, že „co je šeptem, to je čertem“ zákonitě vynořují.
Knihu Bilderberg KDO TAHÁ ZA NITKY MOCI napsal Gerhard Wishewski, má 313 stran a je rozdělena do pěti kapitol: Bilderbergu na stopě, Tajemný původ, Globální mafie, Německá mafie, Světová vláda. Česky vydalo nakladatelství KELTNER Publishing v r. 2015, přeložil Robert Bartoš.
Recenze
