Dobrý článek, a hlavně poučný, paní Haisová. Starší člověk by měl být aktivní a schopný vykonávat nějakou činnost, která ho baví, a myslit nato dřív, než zestárne. A měl by se na ni připravovat. Pak nebude živořit - tělesně ani duševně. A měla to být činnost, která ho skutečně samotného těš - na kterou třeba neměl před tím č čas. Proto je dobré pěstovat si od mládí nějaké hobby, koníčky. Činnost, kterou po život vykonával, nebude možná moci ze zdravotních důvodů vykonávat a měl by mít za ni náhradu. Vy hrajete na housle, jiný třeba maluje nebo píše příběhy, každý to má jinak. Nejhorší je nicnedělání a brblání na poměry, na život. Mám přítele, hudebníka, který hrával skutečně "druhé housle" ve velkém orchestru (poději i zahraničí). Po osmdesátce se mu zhoršil sluch, a brání mu to vykonávat činnost, která byla jeho hlavní životní náplní. Nedávno se mi svěřil: "Víš, já už teď musím hrát všechny skladby o oktávu níž, zahraji si, ale jen pro sebe nebo pro známé... (Mám klavírní doprovod). Ale mám velikou radost, že mi zbyla ještě jedna činnost, která mě také velmi baví. A to je vaření.." Vzpomněla jsem si na jedno staré české přísloví. "Čemu se člověk v mládí naučí, v stáří jakoby našel". Je pravdivé. Karma , paní Haisová.

jo, jo nej na světě a okolí je zdraví a zbytek jsou kraviny, která lze vždy nějak vyřešit, pěkný den