Mikulášská

Daly jsme si sraz včera večer s kamarádkou, že se zajdeme podívat, jak krásně hrají v pátek ve Zvonkové a vůbec, co se venku děje…  

Skrze žaluzie a záclony ve výloze bylo vidět tři muzikanty, včetně houslisty, vyhrávat svižně country music. Dovnitř právě vcházelo dívčí trio Mikuláše, anděla a čerta, kterým muzikanti zahráli sólo písní, ať čert jde radši spát.

Hospoda narvaná k prasknutí, kouř bylo cítit ven i skrze sklo, takže jsme usoudily, že bude lepší jít radši do Kotelny, což je další ze zdejších restaurací vybudovaná z kotelny výměníku. Ani tam nebylo volno, podávali celý den i večer mikulášské menu za výhodnou cenu, místo černého piva jim tekla z pípy voda, což byla určitě čertovina, v krbu se topilo dřívím, obsluha byla oblečena v červeno-černých čertovských úborech, byť se tvářila andělsky, zakouřeno přiměřeně.

Kamarádka vyprávěla o devítileté vnučce, která byla doma, údajně už dost velká na to, aby k nim chodily takové nesmysly. Tak jí zavolala a vykládala, že Mikuláš s čertem a andělem jí nechali nadílku u babičky, rozebíraly spolu, co všechno jí nadělili, přičemž se holčička velmi zajímala, zda jí nechali v balíčku také uhlí? Prý jenom brambory, nicméně se mě nelenila obratem optat, zda nemám doma trochu uhlí, které bych mohla postrádat?  Byla smutná, kdyby prý bývala byla tušila, tak šla udělat holčičce čerta a Mikuláše s přítelem, jako kdysi… Jenže matka si nepřeje podporovat takové bludy, tak stejně by nemělo smysl dělat něco proti její vůli.

V mysli se mi vybavila úsměvná vzpomínka na to, jak jsem si před léty oblékla černý kabát s kapucí a přišla domů jako čert. Dodnes vidím blonďáčka v červených šortkách, jak začal zoufale strachy plakat tak, že udělal pod sebou loužičku. Rychle jsem tehdy kabát sundala a konejšila ho, ať se nebojí, že to jsem já, ale byl zcela zmaten, nevěděl, zda lžu já nebo ten čert… Od té doby k nám žádní čerti, Mikuláši ani andělé nepřišli, děti se samy s velkou radostí strojily a vydávaly po obchůzkách sousedství v tomto převleku. Těšily se na ten den, vyrážely v houfech, venku bývalo rušno a veselo, řádívaly s kamarády do noci..

Včera večer bylo venku ticho, evidentně sídliště zestárlo, z jeslí se stal dům s pečovatelskou službou, místo dětského hřiště je nové křídlo Domova důchodců, střední a starší generace se nehoní po sídlišti převlečená za symboly.

Cestou z Kotelny jsme opět šli kolem Zvonkové a uviděli tři ztepilé postavy svatého Mikuláše v doprovodu anděla a čerta, tentokrát rodu mužského, jak vcházejí do činžáku. Měli štěstí, že nebyl zrekonstruován, neboť do opravených domů se nedostanou ani návštěvy, natož takovéto historické přežitky, nebývá totiž možnost otevřít vchodové dveře z bytu, musí se jezdit pro návštěvy osobně.

V restauraci se větralo a mezi stoly tančilo. Venku byl klid a mír, takže jsme šly spát a cestou řešily, kde najít kousek uhlí do balíčku od Mikuláše pro malou Šárku.

Z Wikipedie:

Svatý Mikuláš z Myry (cca 280/286 Patras - 6. prosince 345/352 Myra) byl katolický biskup v Myře v Lykii. Už za svého života byl velmi oblíbený mezi lidem, proslul štědrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství, ve východních církvích je druhým nejuctívanějím svatým vůbec (po Panně Marii).[1]

V západní liturgické tradici jeho svátek připadá na 6. prosinec a oslava tohoto svátku je spojena s rozdáváním dárků dětem. Byl inspirací pro vytvoření mýtické postavy Santa Clause, která de facto vznikla zkomolením jeho jména, dodáním dalších atributů a propojením s postavou Christkindleina (něco jako Ježíšek).[2]

Svatý Mikuláš je uctíván jako patron námořníků, obchodníků, lukostřelců, dětí, lékárníků, právníků, studentů a vězňů. Je též patronem států (Rusko, Lotrinsko) a měst (Amsterdam, Bari, Barranquilla…) .