Na zmíněných stránkách je příběh vyprávěn, popsán, doložen fotografiemi ze života vypravěčky i místa, kde žije.
Je vysvětlen motiv, proč paní Květu přihlašuji do soutěže "Paměti národa", moje fascinace její vitalitou, zájmem i celým osudem. V příběhu se totiž prolíná teror velký – společenský: nacistický a komunistický s terorem malým – osobním, který si způsobují lidé navzájem.
Zmiňuje se její cesta do USA jako au pair po šedesátce, spolupráce s Hanzelkou a Zikmundem, obtěžování StB, práce, cvičení v Sokole, láska k hudbě, osobní láska, manželství, mateřství, babičkovství, úděl nemanželského dítěte z první poloviny 20. století.
V neposlední řadě je zmíněno zdraví a dobrovolnické aktivity, které vykonává skromně dodnes.
V závěru vysvětluji, proč se příběh jmenuje „Být svou vlastní paní“, a ti, kterým se líbí, pro něj mohou hlasovat na zmíněných stránkách: http://www.pribehy20stoleti.cz/pribehy/201574_byt-svou-vlastni-pani/.